Útok na Moravu
Uplynulý víkend znamenal zřetelné rozdělení česko-moravského elektroleteckého nebe. Zatímco v Chomutově bojovalo 19 ryze českých soutěžáků o titul mistra ČR v převíjení malých motorů (RCEK), celá Morava si dala dostaveníčko v Hranicích na soutěži malých výškoměrů RCEV.
Pouze já a Honza Kubica jsme jako „přeběhlíci“ dorazili společně na Moravskou bránu. Nutno uznat, že hostitelé se k nám zachovali velmi galantně, a i přes naše nepříliš dobré výkony nás nechali docela vyniknout.
Pěkně připravená soutěž, profesionální občerstvení s točeným pivem, několik časoměřičů a k tomu ideální počasí. Co víc si lze přát. Nezačali jsme právě nejlépe. Honza v prvních dvou kolech přistával za nula bodů, já jsem si ve druhém kole udělal pěkný škrtací start za necelých pět minut a ve třetím kole se mi při přistání napletl do cesty model z vedlejšího startoviště (možná jeho pilot to viděl naopak?), následoval půlpřemet přes záda časoměřiče do prostoru mimo přistávací pásku a ještě ulomená směrovka.
No nic, vteřiňák to spraví. Pěkně jsem si zafixoval model opřený o ucho mezi židli a kufr s nářadím a lepím směrovku. Ovšem náhlý termický poryv větru se do nastavené plochy křídla opřel a ulomil mi ucho, jak jsem vybuchl a snažil se křídlo ze židličkového sevření vytáhnout, ulomil jsem v rámci symetrie i druhé ucho… Pomalu jsem vypustil páru, namíchal kyblíček epoxidu a pod odborným dohledem pana Reicharda vše v klidu slepil, naštěstí mi rozlosování v té chvíli dalo asi půlhodinu volného času, navíc se mi podařilo zvětšit vzepětí, což možná zlepšilo už tak skvělé výkony modelu 
.
Poslední dva starty proběhly z naší strany už v klidu a k velkému překvapení jsme oba postoupili do šestičlenného finále, které se letělo pouze na jedno kolo. Honza konečně uplatnil svoji natrénovanou techniku létání nízko a daleko a za letos výborně létajícím Petrem Malčíkem obsadil druhé místo. Já jsem byl na první pokus dole po třech minutách, ale opakovaný start již dopadl dobře a za necelých 11 minut jsem bral čtvrté místo za Alešem Krátkým, který sice chvíli předstíral, že mě na bednu pustí, ale pak i on předvedl, že se umí zachránit z malé výšky a medaili získal právem.
Jediné co mě mrzelo, že jsem kvůli těm komplikacím s opravou neměl čas vzít na chvíli do ruky foťák – tak aspoň zde se můžete podívat na snímky od Radima Barče (na titulní fotce), včetně mojí přistávací nehody.
Petr Dušek
