Historici v roce 2014
Zde je pár vět k soutěži historiků a jakési hodnocení roku 2014 z mého pohledu.
Nejdříve průběh soutěže historiků konané na hořickém letišti 10.10.1014. Ráno bylo kouřmo, dohlednost tak 1000 m, teplota cca 14 °C. Vítr od východu průměrně 3 m/sec, ale občas přišel náraz 6-7 m/sec. Ještě v 9:00 jsem tam byl jenom já a kantýna, takže jsem si říkal jestli jsem se nespletl, ale v 10:00 již tam byly všechny známé tváře.
Létat se začalo asi v 10:30. Postupně se počasí lepšilo a nakonec z toho byl krásný modelářský den. Hlavní rozhodčí u volných modelů byl Jirka Buček a u radiem řízených modelů Martin Mádle. Průběh soutěžního létání nemohu popsat do detailu, protože kvůli větru se volné modely přestěhovaly na východní hranici letiště, ale i z dálky jsem viděl, že si docela zaběhali. Ještě, že se kolem poledne vítr trochu utišil, a otočil se směrem na jih.
Co se týká radiem řízených modelů, docela mně překvapila účast, protože na těchto podzimních soutěžích již nebývá účast velká, ale v ARC létalo 5 lidí, většinou s dvěma modely, takže 8 eroplánů, podobná situace byla i v kategorii OPEN, která se létala na této soutěži poprvé. Končili jsme po druhé hodině vyhodnocením, ale přesné umístění se dozvíme až po zveřejnění na stránkách SAM 78, neboť soutěžní lístky jsem odevzdal sporťákovi Petru Hoškovi, který sestaví výsledkovou listinu.
Jen co si tak pamatuji, protože jsem psal diplomy, tak hořičtí opět váleli. Ve volných si pro diplomy za první místo přišel Jirka Buček i Jarda Vrabec. Já jsem vyhrál OPEN s modelem Konkerer, a v ARC s Hyperionem. Archangel zklamal, ale stále více začínám být přesvědčen, že 60 % úspěchů je klika, 15 % letové vlastnosti modelu a 25 % ruce pilota, jeho vylétanost a čmuch na termiku.
Proč to píšu ? Protože Archangel za ty dva roky, co s ním létám získal pověst téměř fenoména. Je fakt, že je to létavý stroj, dobře klouže, chodí pěkně proti větru, takže se dá šmejdit a hledat termika. Hyperion je vrtošivé éro. Přesto, že byl postaven před rokem, tak mám podezření, že se pořád nějak nakrúcá, jednu soutěž létá perfektně, nemusím hrabat do řízení, na druhé soutěži málem ulomím kniply, abychom se spolu na něčem dohodli. Přesto zvítězil na dvou soutěžích ARC a to je právě ta klika o které píšu v prvé části polemiky. Když odstartuji do nepohody ( u nás do sr….), tak mně nic nezachrání. Přesto, že se z Hyperionem ještě tolik nekamarádíme, tak jsem 2 x vystihl start a vyšlo to. Takže si myslím, že ta honba za profily, štíhlostí křídla, malým čelním odporem, jestli turburátor nebo ne, je celkem zbytečná. Samozřejmě zkroucené éro, špatné seřízení, to je chyba. Ale jinak pokud to tam je, tak tam můžu hodit vrata od stodoly a poletí, ale musí být zavřená, aby byla plocha.
Takže asi přišel závěr soutěžní sezóny 2014 a tím máme po ptákách. Já tedy určitě po jednom mám, protože u Jaded Made jsem si na vysílači nepřepnul model, takže výchylky byly obráceně. Elektry startuji, tak, že nakrmím motor naplno, bez sáhnutí do řízení nechám poodletět tak 15 m, pak to přitáhnu na doraz a mizím v dáli. Tentokrát v zemi. Přežilo jenom křídlo, díky tomu, že se utrhl pylon i s křídlem, takže tím se pohltila částečně síla nárazu. Ostatní to chytlo natvrdo, takže trup je rozebrán na třísky (topení), vrtule není, osa motoru hází. A Lipoly ? To ještě Číňani neviděli. Ty mají tvar hříbku. Asi do jedné třetiny se o motorovou přepážku zbortily a vytvořily tak zmíněnou hlavičku hříbka, ale noha je hranatá. Chvíli na mně syčeli, ale plamenem kupodivu nechytly. Takže výsledek – zahodit (všechno).
Už jsem navštívil p.Hvězdu ve Vavřinči, který nabízí stavebnice a vybral jsem si. Důvodem je, že pokud si vyberu model a začnu škudlat, tak mám takový prořez a hromadu pilin z balzy a překližky, že to přijde na 1.000,- Kč. On má stavebnice tak od 800,- do 1.700,- Kč u těch jednodušších modelů, ty složité a veliké jsou okolo 2.500,-, ale mně se to vyplatí protože všechno sedí, nic nemusím předělávat a ušetřím spoustu času a nervů.
Když už hodnotím sezónu historiků 2014, tak z hlediska hořických modelářů si myslím, že jsme měli velice úspěšnou sezónu. Téměř každé závody někdo lezl na bednu. Navíc, máme mezi sebou výborného baviče (pokud se dobře vyspí) a pilota – akrobata v jedné osobě, který létá i k pobavení přihlížejících závodníků a návštěvníků. Myslím, že pokud vyhlásíme mistrovství republiky v akrobacii pro Texaca, tak zvítězí náš kůň.
Dalším postřehem je, že máme dost vysoký věkový průměr. U nás ho kazí Martin Mádlů, kterému je myslím 22 roků, ale jsem přímo nadšený z toho, že jej to chytlo. Jinak v dnešní, bláznivé době se mládí asi nepohrne. Jednak to něco stojí, pak i cestování po soutěžích leze do peněz a hlavně si myslím, že chybí i manuální zručnost. Kde jsou ty časy kdy z učňovských středisek a škol vycházeli truhláři, zámečníci, atd.. A byli to kluci, kteří již věděli něco o materiálu, věděli že se dřevo nesváří, ale lepí, že smrkový nosník nelze ohýbat jako drát a pod.. Další věc, že to třeba nemají ani kde stavět. V načinčaných bytech brousit balzu, sem tam něco ulepit, smrdět s lepidly, laky asi dost dobře nejde.
Asi teď píchnu do vosího hnízda, ale s nostalgií vzpomínám na Svazarm a domy mládeže. Většinou v jejich správě byla nějaká ta dílna, přispěli na činnost, ať materiálem nebo penězi. Protože jsem ve Svazarmu bafuňařil , tak když se na OV dobře zabrečelo a politicky zdůvodnilo, tak přispěli na činnost a soutěže. I autobus do Sezimova Ústí a Sazené zaplatili. Bylo nás tolik, že se na větší akce objednával autobus. Z fabriky, kde jsem pracoval také přispívali ROHatí. Akorát, že u toho bolela páteř, protože se musela ohnout. Vždycky se to muselo směřovat k nějakému politickému výročí, ale účel světí prostředky. Dostávali jsme na činnost a ceny tak 5 až 10.000,- Kčs. V šedesátých letech, mailant. Nerad bych, aby to vyznělo, že se mně líbily staré časy, ale v tomhle směru to mělo něco do sebe. Podotýkám že jsem nikdy v KSČ nebyl, aby si někdo nemyslel, že to píše nějaký zapšklý komunista.
Tak jsem se vybrečel a přeji všem do roku 2015 vše nejlepší, nám dědkům hodně zdraví, všem hodně modelářských úspěchů a hlavně šťastných přistání. Stále platí, i z dob mého plachtaření, že startovat můžeš, ale přistát musíš.
Zdraví Jarda Vagenknecht
