LMK Hořice

Vážení přátelé a kamarádi modeláři,

na delší dobu jsem se odmlčel, neboť bylo málo času. Vylepšuji si “ Čapí hnízdo“ v Chodovicích a plánovaná rekonstrukce se z jednoho měsíce natáhla na tři a to ani nechci komentovat finanční výdaje.

Přes prázdniny jsme uspořádali tři ukázkové akce pro příměstský tábor Hořice. Zúčastňovali se děti ve věku tak od 6 do 14ti let a na každém setkání jich bylo 20 – 30. Předváděli se jak volné, tak i RC modely. Volné modely a modely s elektromotory neměly až takový úspěch. Málo to rámusilo a nesmrděl benzin. Takže asi největší úspěch měl Tomáš Ruml s akrobatem na spalovací motor a zejména jeho průlety těsně nad plochou nadchly malé diváky. Rovněž Luboš Režný s Piperem se spalovacím motorem měl úspěch. Obdiv získal i vrtulník Tomáše. Takže poznatek z těchto ukázek je, čím větší  a hlučnější pták, tím je zaručen i větší úspěch.

Další akcí, které jsme se zúčastnili bylo mistrovství republiky historických modelů ve Valašském Meziříčí, konkrétně na modelářském letišti Valašského leteckého klubu v Poličné. Akce probíhala 26. až 28.srpna. Ve čtvrtek, den předem, naše hořická reprezentace tj. Láďa Horák,Jirka Voborník, Míra Číp, Luboš Režný a já se rozjeli dobývat moravskou baštu. Cesta probíhala bez problému, ubytování rovněž, jenom ten příjezd na letiště nevěštil nic dobrého. Pořád jsme se šplhali někde do kopce a samozřejmě i letiště bylo na jakési náhorní planině nad Poličnou. První co nás napadlo, že to bude asi větrná hůrka a taky že nezklamala. Po celé

tři dny foukal vítr tak 5 až 7 m/sec v nárazech i více. Dalším šokem byla samotná plocha určená pro létání. Dva pruhy louky, široké tak asi 25 – 30 m jeden pruh od východu k západu a druhý od jihu k severu ve tvaru kříže a všude kolem kukuřice asi 2 m vysoká. Jedině na severní stráni byl větší kousek louky, který ale končil lesem. První reakce „no tě bůh, jestli to neukočíruju tak se v tý kukuřici už s érem nepotkám“. Kupodivu za ta tři dny tam neskončil nikdo, pouze pár nepovedených přistání bylo asi tak 5 m do té kukuřice, takže se vždycky model našel.

My jsme první den začali létat větroně, což na tak úzkém hřišti byl docela problém. Ne s letadly, ale gumicuky, které byly na omezeném prostoru blízko sebe a padaly tak jeden přes druhý, nebo je vítr zanesl do kukuřice a pak jsme je z ní museli vydolovat. Samozřejmě to zavdávalo i podnět k peprnějším výrazům, protože mnohdy přechozí startující nestačil sebrat vlečnou šňůru a následující závodník pak startoval třeba s dalšími dvěma zamotanými gumicuky na své šňůře a nedostal tak svůj model do patřičné výšky. Takže padaly různé nadávky a vyjmenovaným zvířectvem bychom naplnili slušně velký kravín a nebo vepřín. I pro přítomné dámy by se tam našlo dost pánských ozdob. Nicméně večer u piva, klobás a moravské zelňačky se to vše srovnalo a slivovicí se definitivně ukončilo nepřátelství.

Z našich pilotů si nejlépe vedl Luboš Režný s Archangelem – 5.místo, 10.místo Jirka Voborník s Rositou, a já jsem jaksi vyhořel a byl jsem na 16.místě s Alošem. Je nový a zatím spolu moc nekamarádíme. 27.8. se létali elektrokategorie a několik motorových.  Asi největší radost z nás měl Luboš Režný, který v kategorii 1/2 Texaco zalétal nejlépe a stal se tak mistrem republiky. Na stupních vítězů ho musel zastoupit Láďa Horák, protože všichni létali mizerné časy, ale z těch mizerných byl Luboš nejlepší a protože tomu nevěřil, tak odjel spinkat do penzionu.Několikrát jsme mu telefonovali, že je na bedně, ale nechtěl věřit, až mu to potvrdil sám šéf SAM 78, tak přijel zpátky se prsit. Dobře zalétal i Míra Čípů, který byl třetí, Takže na stupních vítězů byli hořičáci v přesile. 9. místo ještě zalétal Jirka Voborník. V kategorii elekter se střídavým motorem se vcelku zadařilo i mně, ze 34 závodníků jsem obsadil 7.místo, Luboš Režný 22.místo a Jirka Voborníků byl na 28.místě. V kategorii elekter s výškoměrem se moc nedařilo. Nejlépe skončil Míra Číp na 9. místě a startovní pole uzavírali naši borci. Takže u této kategorie je  třeba vychytat hořické blechy.

V neděli se dolétavaly kategorie motorových letadel, mezi jinými i královská kategorie Texaco. Ráno byl opět vítr, takže lety nic moc, jediný z nás zalétal maxo Jirka Voborník, ostatní jsme měli honičku. Stále jsme čekali na mírnější vítr, ale spíše zesiloval a tak jsme to museli odlétat i v časovém presu. Já jsem zničil první dva starty takže do třetího kola jsem odlétal s podlamujícími se koleny, ale vyšlo to a bylo maxo. Luboš Režný, jeden z favoritů této kategorie nezaletěl ani jedno maxo, rovněž se nedařilo Láďovi Horákovi, takže do rozlétávání jsem šel já s Jirkou Voborníkem a další dva borci.  V rozlétávání mně to ulehčil Jirka, protože hned po startu navštívil kukuřici. Já jsem měl štěstí, protože mně šel dobře motor a navíc už v motorovém letu jsem se dostal do termiky, takže výška byla ohromná a chvílemi jsem model i ztrácel z očí. Po očku mrkám co soupeři a taky  byli pěkně vysoko. Ale moje termika asi byla silnější než jejich a tak jsem nakonec přistával poslední a získal tak titul mistra republiky v této kategorii.

Celkově bych řekl, že Hořice opět zářily, protože jsme utrhli dva mistrovské tituly, dále 3.místo,4.místo a většinou se náš manšaft umisťoval v horní polovině pořadí. Takže na příštím mistrovství bude co obhajovat.

Další akcí 3.9. byla soutěž větroňů RCVS. Počasí bylo nádherné, pofukoval ten správný větřík, kantýna fungovala bezvadně, takže závodníci byli spokojeni. U nás zvítězil Zdeněk Nespěchal z České Třebové, 2.místo stále dobrý Petr Klusáček a 3.místo obsadil Ondra Teichman ze Dvora Králové. Z našich závodníků si nejlépe vedl Martin Mádle na 12.místě, hned za ním jsem byl já, a 18.místo ze 24.závodníků obsadil Míra Prachař.Soutěž sponzoruje ZD Podchlumí a tak si každý závodník odvezl domů pytlík bílého a červeného zelí, což ocenily i manželky závodníků. Někteří musí mít stálý dohled aby moc nevyváděli…

Hned druhý den jsme vyrazili s RCVS do Ústí nad Orlicí. Zdejší klub pořádal tuto soutěž  poprvé, takže zpočátku bylo trochu zmatků, ale nakonec vše proběhlo ke spokojenosti všech. Tentokrát to byla větrná soutěž protože foukalo 5 až 8 m/sec a v nárazech i kolem 10 m/sec. Tady se mně vedlo i nevedlo. Lety byly daleko a vysoko, ale při přistání jsem dvakrát otočil model na záda a tak přistání bylo nula a ztráta dobrých 100 až 200 bodů.. Přesto jsem skončil na čtvrtém místě s pomyslnou bramborou na krku.

Další, odpočinkovou akcí, byla výstava a polétání na našem aeroklubáckém letišti, které Dnem otevřeného letiště slavilo 80 let od zahájení činnosti. Akce velice vydařená se spoustou krásných zážitků a vyhlídkových letů. Fotogalerie z tohoto setkání jsou na jiném místě našeho webu,  takže pokud máte zájem,najděte si fotky, stojí opravdu za to.

Tak to je tak asi všechno a zase někdy příště na našich stránkách. Až mne zase políbí modelářský bůh a něco stvořím pro pobavení modelářské obce.

Zde ještě několik málo fotek z uvedených akcí cvaknutých mobilem

Zdraví Jarda Vagenknecht