Co se na soutěžním nebi odehrálo v září
Zdravím přátelé,
nejdříve začnu jednou dobrou zprávou z mistrovství republiky historických modelů, které se odehrálo ve dnech 23.8. až 25.8. na Rané. Jediným reprezentantem z Hořic byl Luboš Režný, který opět nezklamal a v soutěžích kde o něco jde se vždycky „vyšponuje“ k dobrým výkonům. Všem příznivcům oznamuji, že Luboš skončil v kategorii 1/2 Texaco na 2. místě a máme tak vícemistra republiky. Takže dodatečné blahopřání.
Dne 7.září se u nás konala soutěž RCVS. Jedním slovem to bylo drama, ale s dobrým koncem. Ráno pršelo, uvažoval jsem, jestli soutěž nezrušit, ale vydržel jsem s nervama a v 10 hodin déšť ustal a nakonec se z toho vyklubalo docela pěkné počasí. Překvapila mně docela vysoká účast soutěžících, protože většina vyjížděla z domova za deště a přesto to riskli a do Hořic přijeli, k mé velké radosti. Nevím nakolik byly nažhaveni na soutěžní létání a nebo je náhodou nelákal náš vyhlášený guláš, případně kysané zelí od našeho sponzora ZD Dobrá Voda.
Další soutěž RCVS absolvovalo naše hořické družstvo 14.9. v Pohořanech. Soutěž tam pořádal klub Havlíčkův Brod. Opět, jako již několikrát jsme obsazovali spíše spodní polovinu tabulky, ale ta radost, že tentokrát nic neprasklo. Ze 34 závodníků jsem byl na 17. mistě, za mnou Matěj Juríčků, ale v kategorii juniorů opět zabodoval a zvítězil, 30. místo obsadil Míra Prachař a cenu útěchy získal Láďa Horák.
Poslední závod RCVS se konal 28.9. opět v Podhořanech pod velením Pepy Bíbra. Počasí bylo již chladnější a po poledni se zvednul vítr, tedy spíše nárazy větru, kdy se startovalo za 5 -7 metrového větru a najednou přišel náraz 10 – 12 metrů. Na to jsem doplatil v posledním kole, kdy jsem vychytal termiku a z téměř 300 m výšky jsem se nedokázal dotáhnout na zhruba 300 m vzdálené letiště a byla nula. Na tyto výkyvy větru doplatil i Míra Prachař, který se stal nedobrovolným turistou a svoje éro hledal snad 1 km za letištěm. Nakonec se letadlo, díky místním divákům, kteří zahlédli, kde asi spadlo, se vrátilo dříve než Míra. Celkem bylo 31 závodníků. Matěj Juríčků zalétal 15.místo v celkovém pořadí, ale v juniorech byl opět první. Já jsem i přes ten nulovaný poslední let skončil na 18. mistě, a na 29. Míra Prachař. Celkově si myslím, že to pro naše družstvo nedopadlo až tak špatně.
Podhořanskou soutěží se uzavřelo i pořadí v celostátním žebříku ve kterém je registrováno cca 140 lidí, ale aktivně se zúčastňuje zhruba 90 závodníků. Celkově dopadl nejlépe Matěj Juríček, který je na 27.místě, ale kategorii juniorů suveréně ovládl, já jsem skončil na 28.místě, Míra Prachař je na 38.místě, Luboš Režný 43.místo, Laďa Horák 57 místo. Takže jsme obsadili první polovinu tabulky. No dobrý, ale příští rok 2020 by to mohlo být přece jenom o něco lepší.
Další soutěže, které jsme tady uspořádali byly elektrovětroně pro žáky do 15ti let, specialita to hořického klubu, která se začíná chytat. 22.9. jsme uspořádali dvousoutěž, ráno jako LMK Hořice, odpoledne jako MK Mnichovo Hradiště, který přišel o své letiště a tak využil našeho pohostinství.
Nejdříve to vypadalo, že to kvůli silnému větru vzdáme. Ráno byl tak kolem 5 m/sec, odpoledne se to rozfoukalo na trvalých 7 m/sec, v nárazech i 10 m/sec. Neuvěřitelné, ta mrňata to zvládla a dolétala. Škoda, že se poškodily dva eroplány. Druhá dvousoutěž se létala 6.10. za chladného a opět větrného počasí. Opět exelovali žáci z Mnichova Hradiště. Jejich vedoucí jim o prázdinách zorganizovali týdenní modelářské soustředění a je to na žáčcích znát, protože si již počínají jak staří matadoři. Jediné co mně mrzí, že se zatím moc nezúčastňují kluci z našeho kroužku. V druhém klání to zachraňoval Filip Školník.
U nás a zřejmě i jinde je problém, že ti žáci mají těch kroužků moc a je umění je dát v týdnu dohromady a zatrénovat. Průzkumem jsem zjistil, že většina z nich má ještě florbal, tenis, plavání, judo atd. A zrovna když je pěkné počasí na létání, tak jsou jinde. V sobotu nebo neděli, kdy jsem si myslel, že bude šance, tak jezdí na zápasy a modýlky jdou stranou. Letos už to řešit nebudeme, ale příští rok se musí něco vymyslet, aby našich žáků bylo více.
A na závěr opět k historikům. 5.10. se odlétala na našem letišti soutěž historických modelů. Byla to asi naše nejnáročnější soutěž. Předpověď počasí byla mizerná, celou sobotu mělo pršet, zima. Přesto se navařil guláš a čekali jsme jak to dopadne. Překvapilo mně, že nakonec dojeli i borci z Jeseníků, Brna i Pardubic. Soutěž se odlétala doslova mezi kapkami deště. Vždycky tak na půl hodiny až hodinu to pršení ustalo, tak asi ve třech intervalech. Jak se objevila díra v mracích, muselo všechno do vzduchu.
Nakonec těch 9 statečných soutěž dolétalo, což mně potěšilo, ale už bych to nechtěl zažít. Nervy, zima, vitr, stres a nevím co ještě, prostě fuj! Jenom pro zajímavost je přiložena výsledková listina, samozřejmě v tom počasí výsledky nic moc i když v kategorii Alot i Elot to chlapci vychytali a dali maxa. Ještě jednou dík statečným borcům a příště snad v lepších časech.
To jsou ode mne zprávy z nabitého září, 5.říjnem jsme zavřeli soutěžní nebe a v r.2020 si to zase kamarádi rozdáme. Tak plánujte, lepte, rozmýšlajte nad taktikó a příští rok sa hukáže.
Zdraví Jarda Vagenknecht
